Tko sam, što sam...

Ja sam samo sanjar... Tak nějak, ale po česku - sním a občas při tom odmítám realitu, která mne obklopuje. Tu báseň, kterou cituji, napsal Tin Ujević a já ji pořád slyším v podání Radeho Šerbedžiji. Kdysi jsem měla kazetu plnou básní, které recitoval. Bohužel už zmizela v propadlišti mých soukromých dějin, ale tahle jedna část se mne drží, jako by mi chtěla pořád něco připomínat. Ano, jsem snílek, myslím, že jsem to zdědila po otci, který se taky tak nějak realitě dost rád vyhýbal k pochopitelné nelibosti mé matky. Jak to tak píšu, cítím a jsem si jista, jak moc je mám pořád ráda, i když spolu už moc nejsme. A ještě k tomu "tko sam" - jmenuju se Dana a to je tak všechno, co o mně potřebujete vědět.

Pokud má náš problém řešení, není třeba dělat si starosti, pokud řešení nemá, starosti nám nepomohou. 

Kamárádkám, kamarádům a těm, kdo mne snesou

Mám ráda život, i když si s ním občas nevím rady. Nevěřím, že jsme tady proto, abychom plnili nějaké pofidérní plány kohokoli jiného než jen právě ty naše. A tak si jeden takový pláneček možná zrovna touhle cestou plním.

Anketa

Kolik času denně věnujete snění?

Ani minutu (2)
33%

Tak půl hodiny (2)
33%

Sním, kdykoli to jen jde (2)
33%

Celkový počet hlasů: 6

Jak to přišlo? To se můžu jen dohadovat

Když jsem byla malá, bývala jsem dost osamělá. Cpala jsem návštěvám svoje knížky a nutila je, aby mi je četli, což naštěstí pro mne dělali. A tak k mému vzdělávání vedle rodičů, prarodičů a fantastických tet a strýců přispěla také princezna Damajantí, pohádky Boženy Němcové (fantasticky ilustrované Karlem Svolinským) anebo Františka Hrubína (neméně kouzelně ilustrované Jiřím Trnkou). Mohla bych tady vysypat další seznam těch, kdo mne nějak (literárně) ovlivnili, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak jsou pohádky moudré a co všechno mi v životě předpověděly. Bez nich je život chudý. Ostatně - krásná literatura je taky svým způsobem pohádka, z reality si bere jen kousek a přidá hodně z oblasti, kterou víceméně jen tušíme a v praktickém životě ji zanedbáváme, nebo se tváříme, že ji nevnímáme. A ona tu přesto je - jako knihovna plná svazků, stačí jen vztáhnout ruku.