Vlci. Už jsou tady zas

29.07.2011 20:03

Dnešní noc byla nějak složitá. Já sice spím dobře, ale dneska jsem se pořád budila, a co je horší, nemohla jsem znovu usnout. Pokud mne nepronásledují potíže mých účtů, mám tenhle stav docela ráda, protože jsem tak trochu na pomezí, mezi sny a realitou. Občas ke mně někdo přijde, a teprve když se skutečně proberu, dojde mi, že to byla hra. Jenže já tuhle hru beru většinou docela vážně.

No a dneska jsem si uvědomila, že už zase začínám přemýšlet o vlcích. Vlastně se mi objevují v duši docela pravidelně. Kdysi, při jedné meditaci, se mi nabídl šakal - hned jsem si řekla - já? Já a šakal? To je nějaká blbost. A poslala ho zpátky, odkud přišel, ale tak docela se mi to nepovedlo, občas mi štěkne za chalupou. A vlk? No to je přece symbol svobody, možná i nějaké mé síly, o které poslední dobou radši nechci slyšet. A hlavně - vlk je touha po volnosti. Jak to souvisí se mnou? Pocit, že jsem uvázaná na řetěze, mám docela silný, i když jsem nikdy neměla tolik "svobody", jako mám teď. Ve snu, který se mi zdál včera, jsem vlka vlastně jen tušila, stál ve tmě - byla noc - za obzorem, věděla jsem, že je březí (tedy samice) a ve světle ze zápraží mého domku se jí blýskaly oči. Nebála jsem se jí, ale jak jsem ho tak pozorovala, tři psi mi vlezli do kuchyně a sebrali mi pytel s nějakým pečivem. Tak co s tím? Je dobře, že tam je a čeká...