3. 4. 2012

03.04.2012 14:37

Letos se nějak těžce probouzím do jara. Jsem beran z počátku dubna a jaro je můj čas, moje období, potřebuju ho jako jiní vzduch nebo vodu.

Čím jsem starší, tím víc mne  cosi nutí vnímat jaro v jeho prazákladním smyslu, tedy jako neoddiskutovatelný každoroční počátek života. Nakoupím semínka, ze skrýše vytáhnu ta od loňska pozapomenutá, proberu se jimi - vždyť je to poklad - a pak vyberu ta, která mne nejvíc oslovila. Málem jako by na mne volala - to já,  to já, a já jsem tady přece taky...! Uložím je do peřinek výsevního substrátu a musím poděkovat prozíravosti stavitelů našeho příbytku, že kromě oken má přece jen nějaké zdi, takže velikost prostoru, který jsem schopna osít, je přece jen omezena. Miminka pak rosím a zahřívám pod průhlednou fólií a připadám si trochu jako porodní bába -  sleduju kapičky vody, jimiž probouzející se semínka zevnitř zamžívají fólii, okukuju pukání mokrých a hnědých vláken substrátu, a jakmile se objeví náznak, že snad zpod země vylézá něco nového, zastavuje se mi dech a já tu čerstvě zrozenou rostlinnou bytůstku podrobuju bedlivému zkoumání několikrát denně. Prověřuju vlhkost substrátových podušek, odháním hmyzí uličníky, kteří se tu taky vylíhli a snad by moje čerstvé zrozence mohli obtěžovat. 

Je to pár dní, co jsem tenhle každoroční rituál opět zopakovala. Jenže letos moje bytí neurčuje jen vášeň pro mé nazelenalé novozrozence.

Část mého bytí je daleko. Je mě tak nějak půlka, jako bych jela na půl plynu. V třinecké nemocnici té druhé půlce opravili srdce a ono teď zřejmě hledá ideální rytmus. Vyťukává jakousi neklidnou čtverylku, která snad není nebezpečná, ale pořád tu zásadně podstatnou část mého bytí drží v nemocnici.

Miluju jaro a věřím, že už co nevidět bude se mnou a moje zelené ratolesti a ratolístky bude pozorovat se mnou - s úsměvem a jemnou shovívavostí, tak jako vždycky už hezkých pár let.

Vždyť už i zahrádka raší, pučí, rozkvétá. Je to trochu jako před startem - jednou ráno vyjdeme před dům a všude kolem bude konečně vzdouvající se vlna chtivé, nadšené, šťavnaté zeleně. Přesně takové, jaká přísluší jen a jen jaru. Jaru s ním.