C h l a p i

14.06.2011 18:57

Mám dneska totálně den blbec. Už bych si mohla zvyknout, žiju ve městě, kde se mi nijak zvlášť nelíbí, obor, který jsem vystudovala, jako by ztratil jakýkoli smysl a opodstatnění, o práci nezavadím, dokonce ani když si řeknu, že nelpím na svém excelentním vzdělání. A do toho se namotají moji drazí spolužáci z vysoký.

Z nedostatku jiné zábavy jsem svoje texty poslala jednomu z nich a on neměl nic lepšího na práci než je - anonymně, jak přísahá - poslat dalšímu. A protože je magor, tak mu prý napsal, že autorem je chlap. Ani se nedivím, že to ten druhý údajně ani nečetl, snad jen jeden kus, a následkem toho se odebral hned vzápětí na záchod, aby se prý v klidu vyzvracel. A tak zhruba od 10. hodiny dopolední bojuju marnou bitvu s vlastním naprosto nulovým sebevědomím, nesmyslností vlastní existence a neodbytným pocitem, že svěřit svoje pocity a rozmary do pracek chlapům je neprostá blbost. Buď vám mažou med kolem pusy tak, že tomu samy nevěříte, nebo vás smetou takovým stylem, že byste se raději dobrovolně vylily do nejbližší žumpy.

Jenže tam už jste...

A opít se do mrtva nelze, protože pít prostě nemůžete.

Ponaučení? Není.

Co chceš děvče, když tě dodnes vidí jako nepovedenýho chlapa?