Tak tohle je...
... moje šuplátko, starodávná zásuvka jako k psacímu stolu mého pradědečka, vyřezávaná zkušeným řezbářem. Sama nevím, co sem nakonec uložím, možná naprosto bezcenné tretky. Ale jsem zase jako malá holka, která ukazuje kamarádkám změť strakatých korálků, barevných střípků a zčernalých pokladů, sebraných bůhví odkud. Některé jsou starobylé, jiné naprosto současné. Každý jsem vzala do ruky a trochu si s ním hrála. Občas mezi nimi najdu i střípek zrcadla a pak, podívám-li se dobře, uvidím zvědavé oči.
Svoje oči.
Texty
Děsivá tragédie, zbloudilá duše, zrnka písku a naděje
29.07.2011 19:05Jak úspěšně nasazovat psí hlavu? Prasečí nohou
12.07.2011 16:24Terapie divadlem aneb Dream Factory 2011, zcela subjektivně
15.06.2011 10:09C h l a p i
14.06.2011 18:57O marném vztekání a co se středem vesmíru
11.05.2011 10:16Povídky
V e č e ř e
11.05.2011 20:44N a p o s l e d
11.05.2011 19:45Ž l u t é...
11.05.2011 15:51Stopy ve sněhu
11.05.2011 15:36Ospalé odpoledne naprostého idiota
11.05.2011 14:31Z o u f a l s t v í
11.05.2011 10:12D o v o l e n á
11.05.2011 09:45P ř e d t u c h a
11.05.2011 09:43K ř i v d a
11.05.2011 09:40O s l a v a
11.05.2011 08:59Štítky
Novinky
3. 4. 2012
03.04.2012 14:37Vlci. Už jsou tady zas
29.07.2011 20:03Zatmění Měsíce
15.06.2011 09:39Když se zvencnu
11.05.2011 16:35Tohoto dne...
09.05.2011 20:45Jak to přišlo
09.05.2011 20:44O snech
Jsou součástí našeho života stejně jako realita, do níž se každý den probouzíme, protože prostě musíme. Bylo období, kdy jsem si sny zapisovala, ale jsou tak těkavé, že si z nich člověk zapamatuje jen to, co nás opravdu zasáhlo. Než mi umřela maminka, zdálo se mi o tetě Jiřce. Byla to vlídná žena se spletitým osudem a velmi neklidným, labilní manželem. Ale pokud vím, nikdy jí neublížil. V tom zmíněném snu měla teta Jiřka tvář profialovělou velkou modřinou. Snad něco ve mně tušilo, že mamka odchází, teta Jiřka už byla tam někde daleko, kde ji nemusí nic trápit. Měla jsem je obě moc ráda.