Tak tohle je...
... moje šuplátko, starodávná zásuvka jako k psacímu stolu mého pradědečka, vyřezávaná zkušeným řezbářem. Sama nevím, co sem nakonec uložím, možná naprosto bezcenné tretky. Ale jsem zase jako malá holka, která ukazuje kamarádkám změť strakatých korálků, barevných střípků a zčernalých pokladů, sebraných bůhví odkud. Některé jsou starobylé, jiné naprosto současné. Každý jsem vzala do ruky a trochu si s ním hrála. Občas mezi nimi najdu i střípek zrcadla a pak, podívám-li se dobře, uvidím zvědavé oči.
Svoje oči.
Texty
Děsivá tragédie, zbloudilá duše, zrnka písku a naděje
29.07.2011 19:05
Všimli jste si, že vždycky, když už hněv a vztek a nenávist tryskají snad odevšad a otravují vzduch, něco se stane? A bývá to jako zásah bleskem, děsivé a nepochopitelné.
Původně se mi o tom ani nechtělo psát, ale musím. Něco ve mně musí.
Anders Breivik to způsobil. A všichni...
Jak úspěšně nasazovat psí hlavu? Prasečí nohou
12.07.2011 16:24
Od jisté doby podléhám poněkud paranoidní představě, že se mnou osud hraje falešnou hru. Obor, jemuž jsem v dobré víře zasvětila svoje studia, aktuálně ztrácí smysl. Ujišťuju se o tom, kdykoli otevřu televizi nebo (a to už dnes hodně zřídka) noviny.
Jako bych v zemi, kde jsem se narodila a...
Terapie divadlem aneb Dream Factory 2011, zcela subjektivně
15.06.2011 10:09
Bylo to krásné a nádherně inspirativní. A taky trochu přízračné. A opojné. A vůbec - zaplaťpámbu, že i tady u nás ve Městě, kde se říká "kvůli toho" a "tramvajka", ještě zůstali lidé se smyslem pro krásu a poezii a mají potřebu ji sem, do industriálního odkladiště Evropy dovézt a rozbalit.
Od...
C h l a p i
14.06.2011 18:57
Mám dneska totálně den blbec. Už bych si mohla zvyknout, žiju ve městě, kde se mi nijak zvlášť nelíbí, obor, který jsem vystudovala, jako by ztratil jakýkoli smysl a opodstatnění, o práci nezavadím, dokonce ani když si řeknu, že nelpím na svém excelentním vzdělání. A do toho se namotají...
O marném vztekání a co se středem vesmíru
11.05.2011 10:16
Čím jsem starší, tím hůř se mi vyrovnává s potížemi těch druhých. Jako bych ztrácela ochotu ponižovat se a tajit, co si myslím a proč. Měla jsem štěstí a v posledních měsících jsem potkala několik docela vzdělaných lidí, kterým z různých důvodů vadí asi totéž co mně - že naše společnost tak nějak...
Povídky
V e č e ř e
11.05.2011 20:44
Silná vůně, jemně štiplavá a pikantní, šťavnatá a vydatná prostoupila všemi místnostmi standardního bytu, který postavili koncem osmdesátých let a už tehdy neodpovídal potřebám lidí denně pospíchajících za svým kusem žvance. Úzká kuchyně ústila ve stejně hubenou jídelnu, obývák odřezávala...
N a p o s l e d
11.05.2011 19:45
Všichni toho dne pracovali jako na drátkách, jejich pohyby byly takřka strojově přesné a v dokonalé souhře dodržovali navyklý rituál.
Až na jednoho – ten se choval jako zvíře. Vyděšené, zoufalé zvíře, které tuší svůj neodvratný osud. Zmítal se a vzpouzel, přestože věděl, že není úniku. Jednomu...
Ž l u t é...
11.05.2011 15:51
Není ticho, to tedy vůbec ne. Stébla trávy, která se nade mnou sklánějí, jemně šustí a zelenou džunglí, která mne obklopuje do všech stran, proniká hmyzí šelestění, už to není bzukot jako za horkého letního odpoledne, protože se stmívá. Tím víc to kolem voní, vnímám...
Stopy ve sněhu
11.05.2011 15:36
Přicházel k domu. Sněhový poprašek zasypával chodníky, ale jen zlehka a hravě. Sněžit začalo před chvílí. Zimní podvečer dávno opanoval vilovou čtvrť, v níž žil, a tak kráčel k domovu a užíval si naprostého, téměř dokonalého ticha. Sníh jako by odfiltroval všechny přebytečné ruchy a hluky,...
Ospalé odpoledne naprostého idiota
11.05.2011 14:31
Ochraptělý zvuk zvonku rozčísl ospalé odpolední ticho, kolébané jemným bubnováním dešťových kapek. Probouzím se pomalu a nerad, a tohle bylo jako výbuch pumy, která se mi rozstříkla hlavou a ven a do všech světových stran. Knížka, nad níž jsem usnul, mi vypadla z ruky.
Crrrr, znovu se rozeřval...
Z o u f a l s t v í
11.05.2011 10:12
Už nemůžu dál, říkala si a do krvava si kousala rty. Dál už nemůžu, už neudělám ani krok, ale musím. Musím, musím, musím, přesvědčovala sama sebe.
Takhle vypadá peklo, uvažovala a ani trochu nevnímala, že ji obklopuje majestátní zeleň vysokými stromy zarostlých vrchů.
Bylo jí nesnesitelné...
D o v o l e n á
11.05.2011 09:45
„Já se jmenuju inženýr Perez,“ představil se důtklivě. Vypadal jako sportovec, nebyl ale už žádný zajíc. Vlasy mu šedivěly a při chůzi na jednu nohu lehce napadal.
Tyčil se nad hloučkem turistů uprostřed rozlehlé letištní haly. Právě přistáli v Gironě a v následujících dnech tady chtějí ...
P ř e d t u c h a
11.05.2011 09:43
Je tak hezký a přívětivý, fakticky. A přirozený. Na nic si nehraje, určitě ne. Nebo možná hraje, ale umí to tak dobře, že vůbec nevypadá křečovitě, nebo snad falešně. Snad je to i tím, že je cizinec. Ať je to, jak chce, dneska už Gaetana Brunelliho zná v téhle zemi každý, kdo má doma televizi. Jeho...
K ř i v d a
11.05.2011 09:40
Přišel jako kdykoli předtím. Ale když se za ním zavřely dveře, zůstala jsem stát uprostřed předsíně a nemohla se pohnout. Tvář jak by mi zkameněla, byla jsem naprosto strnulá. Mé tělo dýchalo a krev proudila cévami jako zběsilá, ale cosi ve mně ztvrdlo na kámen. V té chvíli jsem věděla jediné...
O s l a v a
11.05.2011 08:59
Někomu ten mumraj může vadit, ale mně ne, já ho mám rád.
Slyšíte?
Mám rád tyhle zvuky – hřmot vytahovaných zásuvek, cinkání příborů a talířů. Ruch, který oznamuje, že příbuzenstvo se sjíždí a slavnost co nevidět vypukne.
V naší rodině to tak bylo vždycky.
Ženské třeštily, nakupovaly, plánovaly,...
Štítky
Novinky
3. 4. 2012
03.04.2012 14:37
Letos se nějak těžce probouzím do jara. Jsem beran z počátku dubna a jaro je můj čas, moje období, potřebuju ho jako jiní vzduch nebo vodu.
Čím jsem starší, tím víc mne cosi nutí vnímat jaro v jeho prazákladním smyslu, tedy jako neoddiskutovatelný každoroční počátek života. Nakoupím...
Vlci. Už jsou tady zas
29.07.2011 20:03
Dnešní noc byla nějak složitá. Já sice spím dobře, ale dneska jsem se pořád budila, a co je horší, nemohla jsem znovu usnout. Pokud mne nepronásledují potíže mých účtů, mám tenhle stav docela ráda, protože jsem tak trochu na pomezí, mezi sny a realitou. Občas ke mně někdo přijde, a teprve když...
Zatmění Měsíce
15.06.2011 09:39
Že prý je dneska (15. 6. 2011) zatmění Měsíce - situace nanejvýš náročná, nicméně ne tak náročná, jako když se zatmí Slunce. Bedlivě jsem prostudovala doporučení jedné svojí známé, jak se neblahému vlivu zakrývajícího se Nebešťana chránit, nicméně spíš vyzkouším, co se bude dít....
Když se zvencnu
11.05.2011 16:35
Nevím, nakolik je "zvecnout se" obecně český termín. Moji jihočeští přibuzní ho používali dostatečně dlouho, aby se natrvalo usadil v mém slovníku. A tak dnes, postihne-li mne "zvencnutí", většinou vypouštím páru na svém blogu. Vznikl z naprostého zoufalství, protože jsem měla pocit, že můj život...
Tohoto dne...
09.05.2011 20:45
.. začal můj zápas s těmito stránkami. Je to můj pokus, jak se vyrovnat s vlastními tvůrčími silami, - někdy mne přepadnou, jindy chrní a jindy zase živoří a nechce se jim ani dýchat.
Jak to přišlo
09.05.2011 20:44
Čas od času mám potřebu si tak trochu zapsat. O sobě a o životě, trochu k pláči, trochu k smíchu, občas trochu k vzteku.
O snech
Jsou součástí našeho života stejně jako realita, do níž se každý den probouzíme, protože prostě musíme. Bylo období, kdy jsem si sny zapisovala, ale jsou tak těkavé, že si z nich člověk zapamatuje jen to, co nás opravdu zasáhlo. Než mi umřela maminka, zdálo se mi o tetě Jiřce. Byla to vlídná žena se spletitým osudem a velmi neklidným, labilní manželem. Ale pokud vím, nikdy jí neublížil. V tom zmíněném snu měla teta Jiřka tvář profialovělou velkou modřinou. Snad něco ve mně tušilo, že mamka odchází, teta Jiřka už byla tam někde daleko, kde ji nemusí nic trápit. Měla jsem je obě moc ráda.